Jak přišla Mordička o děložku
Jednou, myslim že to bylo v zimě, mě Radecha sebrala a někam jsme jely. Vypadalo to jako normoš, když jedem na noční do Altavetu, takže sem byla v pohodě. Sice se tam většinou moc nevyspím, páč musim sledovat všechno, co se tam děje, kontrolovat pacienty, pomáhat při úklidu a podobně...někdy je to Radeše až blbý, jak mě zneužívá, tak mě pošle do patra na pelíšek, ale já jsem dobrá duše a zeshora na ní dolů volám, že jí přijdu pomoct, stačí říííct :-))) ...i když, poslední dobou už na to prdim, když si to chce oddřít sama, jak je libo.
No ale abych nevodbočovala...přijely jsme tam teda jako normálně, jen mně bylo divný, proč mně dává do nožičky kanylu. A proč mně holí bříško, ještě ke všemu v zimě??? No ale řekla sem si, že to asi bude ňákej její další rozmar a to je nejlepší nevodporovat, většinou z toho něco kápne, když spolupracuju.
Pak mně něco dala do kanyly a pok už si nic moc nepamatuju. Probudila jsem se v pelíšku, voblečená v takovym pyžamku, z nožičky mně vedla hadička s nějakou vodou, co visela na stojanu v láhvi. Byla jsem taková zpitomělá, vůbec jsem se nemohla rozpomenout, kde to sem a co se děje... a bolelo mě bříško :´-( Párkrát jsem se i pozvracela, fakt to nestálo za nic. Radecha byla taková hrozně hodná a starostlivá, dávala mně nějaký pigárka aby se mi ulevilo. Ráno mně dokonce pomohla do auta (!), Lubor nás odvezl dom a šla jsem zase chrnět.
Druhej den už jsem se malinko zmátořila a bylo mi o kapku líp, tak sem začla vymejšlet, jestli by se to pyžamo nedalo nosit jinak, než jak mi ho Radecha nasadila. To jsem asi čtvrtej den dovedla do dokonalosti, věčná škoda, že jsem tou dobou ještě neměli doma foťák, to byste koukali, jakej model jsem z toho vytvořila :-))) (Radecha taky koukala...).
Po čase jsem doma v kompu objevila nějaký fotky, kde jsem já a něco divnýho se se mnou děje, tak nevím, jestli to s tím vším nějak nesouvisí... mrkněte