Kostějík

 Jak jsem se pomaličku uzdravoval, začalo se řešit, co se mnou bude. Pán, který mě do nemocnice přivedl, si mě nechat nemohl, takže to vypadalo, že pojedu do útulku. Toho sem se dost bál, páč co jsem kde zaslechl, v útulku je spousta koček i koťat a může se tam chytit i lecjaká nemoc, takže jsem byl strašně moc rád, když Radecha řekla, že půjdu bydlet k ní domů. Takže takhle jsem se já dostal k Radeše.

Kazi - Otylka

Mě přinesli do nemocnice hned, když jsem se narodila, ale spíš to znám jenom z vyprávění. Moje kočičí mamča nás měla moc a moc často, takže páníčkové se rozhodli vyřešit to tím, že nás odvezou na nějakou eutanázii nebo co. Nevím ani pořádně, co to je, ale naložili nás do škatule a už jsme frčeli. 

Páníček nahlásil slečně v recepci, že pro nás potřebuje tu eutanázii, že se pořád dokola rodíme a on už neví, co s náma. Pak přišla taková moc hodná sestřička (ani jsem jí neviděla, páč jsem ještě neviděla, jak jsem byla prťavá) a řekla, že si mě vezme a pro ostatní sourozence že zkusí taky někoho najít a páníčka přemlouvala, ať nechá mamču nějak vykastrovat, jinak že se budou rodit další a další koťátka, ale nechtěl o tom ani slyšet. Říkal, že takhle je to přirozenější. Samozřejmě tušíte správně, kdo to byl :-))). Takže takhle sem se já dostala k Radeše.

Koule

Já jsem napřed měla uplně jinou paničku. Byla tlustá a pořád kouřila smradlavý cigarety. Jednou jsem přišla domů a hrozně mě bolela noha, ani jsem se na ní nemohla vůbec postavit. Panička počkala do večera, pak mě naložila a odvezla do nemocnice, aby se na tu nohu někdo mrk.

Přišla taková strašně šikovná hodná setřička a vyfotila mě, ale né foťákem, ale rentgenem. Bylo tam vidět, že mám nohu zlomenou, ale hrozně ošklivě a budu potřebovat operaci. Ta bejvalá panička řekla, že žádnou operaci nechce, že chce radši tu eutanázii, to že bude lepší a eště to stojí mnohem míň peněz. Asi to bude něco bezvadnýho, když to tolik lidí chce. No, každopádně, už to vypadalo, že jí teda dostanu, ale pak ta sestřička řekla, že by si mě vzala a zkusily bysme radši tu operaci, a ta bejvalá panička mi řekla: "Tak ať ti to dopadne" a odjela.

Takže jsem šla na operaci, dali mně do nohy spoustu drátů, byla to sice piplačka, ale ňákej pátek už mi to tak drží, tak snad to bude dobrý. Operoval mě pan doktor Eda Voldřich www.veterinazbraslav.cz/ a pomáhala mu Radecha, ta sestřička. Pak si mě vzala dom a bylo. Takže takhle jsem se já dostala k Radeše.

 Boženka 

  Co si pamatuju, napřed jsem bydlela v kleci. Tam jsem se asi i narodila. Kolem byla sposta dalších klecí ve kterejch byli další pejskové. Vobčas ke mně ňákýho šoupli a pak se mně narodily moje děti. Teda narodily...vždycky jsem musela k doktorovi na vyndání, říkali tomu císařskej řez. Řez jsem pak vždycky na bříšku měla, to je zase pravda. Tak to se mnou šlo pořád dokola, až při tom posledním vyndavání řekli, že už to asi nepůjde, abych měla další děti. Na to konto jsem frčela z klece pryč a zaplať pámbu za to - stěhovala jsem se k takové moc hodné babičce.

Tam jsem se měla jako prase v žitě, spousta dobrot, na procházku v náručí, hodně chování a mazlení. Zlatý časy, to vám povim! Pak ale začala bejt babička nemocná, hodně často musela chodit k panu doktorovi a už na mě neměla moc času, tak se rozhodla, že se poohlídne po někom, u koho bych se měla dobře a byli by tam na mě hodný. Nakonec někde vyštrachali Radechu, že bych jako mohla bydlet tam.

První setkání byl šok, vůbec se mi tam nelíbilo. Radecha mně sice hned připravila můj pelíšek, abych se cejtila pohodlně jako doma, ale já se zabejčila a urazila nejvíc jak to šlo, že tohle teda ne! Pak mě začaly vočuchávat takový chlupatý obludy, z toho sem byla na mrtvici, a eště jedna střapatá příšerka, taková legrační psí holka. Představila se jako Bačkora a vysvětlila mi, že tamto jsou normální kočky a že se jich nemusim bát. Chvíli jsem ještě dělala cavyky, aby si jako nemysleli, že si tam z nich sednu na zadek, ale když se rozdávala večeře, pomalu jsem je vzala na milost a laskavě jsem se šla najíst se všema.

Časem jsem zjistila, že jsou celkem fajn, hlavně Radecha že je úplně bezvadná a teď už je mám hrozně ráda. Blbý je, že chodíme hodně na procházky, to mě dost irituje, páč já nejradši ze všeho spím, pak baštím a pak olizuju lidem obličeje, to mě fakt baví, zatímco procházky ne-e. Ale většinou se nademnou někdo slituje a aspoň chvíli mě nesou, takže se to dá. Další úskalí je, že Radecha vo nás dost pečuje, hrozný je hlavně čištění zubů a stříhání drápků, to fakt nemusim, ale zjistila sem, že když držim, je to rychle hotový, tak se snažim. Ale jinak je to tu fajn a s Bačkorou sme fakt kámošky!

Mordička

    Já jsem se narodila ve sprchovém koutě v reprografickém studiu. Bylo to pro mě velký překvapení, a nejenom pro mě, i páníčkové se divili, co se to děje a kde se tam bereme. Bylo nás totiž devět a nikdo nevěděl, že se narodíme. Máma s tátou to měli jako tajemství :-)

Za ňákej čas k nám přijela návštěva z Prahy, nějaký holky se na nás přijely podívat, jaký jsme krásní prckové. Mě si ulovila taková sympaťanda bloňďatá, hned mi padla do voka. Mojí ségru zase taková křehoučká brunetka. Bylo to fajn, chovaly nás, tak jsme hned usnuly.

Za ňákou dobu se tam vobjevily zas, ale to už se mi zdálo podezřelý, co se bude dít, páč byly takový vážný, dlouho si něco říkaly s páníčkama, a pak nás chňaply, každá jednu, a nesly nás pryč!!! Vůbec sem netušila, co se děje, kam jedeme, asi únos??? Zavřely nás do auta, ta moje holka nás držela a ta druhá řídila. Měla jsem pěkně stažený půlky kam jedem a co nás tam čeká, ale nakonec sem si řekla, s pánem bohem, děj se vůle boží a usnula jsem.

Ten den jsem se teda nastěhovala k Radeše a tam bydlím do teď. Musím říct, že je to tam strašně fajn, užijem si hrozně legrace a jsou tu na mě hodný. Asi největší vtip jsem zatím udělala, když mi Radecha koupila novej pelíšek. Mezitím co byla v práci, vyhrabala jsem skrz něj takovou díru (a to co bylo vevnitř tak krásně rozcupovala), že když se vrátila, tak se jí to líbilo, že byla dojatá skoro až k slzám. Taky chodíme do psí školy, abych uměla pořádně poslouchat (i když já samozřejmě slyšim dobře, to jenom Radecha chce furt něco vylepšovat), ale naštěstí je nás hodně, takže se o její přízeň musíme dělit :-))).